K sepsání tohoto článku mě inspiroval jeden případ ze své advokátní praxe, v němž jsem řešila neuhrazené licenční poplatky. Problematika veřejné produkce hudby patří mezi složité oblasti, z níž může nejeden podnikatel ztrácet hlavu. Pokusím se problematiku rozebrat co nejjednodušeji z pohledu fotografa podnikatele versus fotografa, pro něhož je focení pouhou volnočasovou aktivitou.

Mnoho lidí se domnívá, že postačí uhradit koncesionářský poplatek a mohou hudbu pouštět kdekoliv a komukoliv. Taková představa je ovšem mylná. Vedle koncesionářského poplatku vzniká někdy povinnost hradit také licenční poplatky. Každý poplatek má totiž jinou funkci a hradí se jinému příjemci.

V této oblasti proto musíme rozlišovat dva poplatky, a to:

  • Koncesionářské poplatky – ty se hradí Českému rozhlasu a platí se za samotné vlastnictví nebo držbu rozhlasového přijímače a jeho umístění do ateliéru (provozovny).
  • Licenční poplatky - jejich výběr má na starosti OSA, platí se hudebníkům. Licenční poplatky hradíte, pouze pokud skutečně hudbu veřejnosti pouštíte (příp. dochází k jinému užití díla ve smyslu autorského zákona).

1/ Koncesionářské poplatky1

Koncesionářské poplatky jsou poplatky za vlastnictví nebo dlouhodobé držení rozhlasového přijímače (rádia, autorádia, televize).2 Buď jste tedy vlastníkem přijímače nebo přijímač držíte či z jiného právního důvodu užíváte alespoň 1 měsíc (např. nájem). Zda poplatek za pronajatý přijímač hradí vlastník nebo nájemce, se bude dle mého názoru odvíjet od délky nepřetržitého pronájmu. Výkladem jsem dospěla k závěru, že lhůta 1 měsíce musí plynout nepřetržitě, nepostačí tedy, pokud si jako fotograf sdílený ateliér, v němž je přijímač umístěn, jednorázově pronajmete.

Podnikající versus nepodnikající fotograf

Na rozdíl od nepodnikajícího fotografa, který hradí poplatek pouze jednou za domácnost a není relevantní, kolik přijímačů vlastní či drží, podnikající fotograf vedle koncesionářského poplatku v domácnosti hradí také poplatek za každý přijímač, který používá k podnikání nebo v souvislosti s ním, například tedy rádio umístěné ve vlastním ateliéru, které používá při svém komerčním fotografování.

Pokud podnikáte a takový přijímač nevlastníte, je vhodné zaslat Českému rozhlasu čestné prohlášení o tom, že nesplňujete zákonné podmínky pro placení rozhlasového poplatku. Formulář najdete na stránkách www.poplatek.rozhlas.cz. Nezapomeňte, že také změny je třeba hlásit.

2/ Licenční poplatky3

Pokud si pouštíte hudbu při práci se zákazníky v ateliéru, může jít o tzv. užití díla ve smyslu autorského zákona a vzniká vám povinnost hradit také licenční poplatky (nezávisle na koncesionářském poplatku). Smyslem licenčních poplatků je právě úhrada odměny autorům (např. hudebníkům) prostřednictvím kolektivního správce OSA (od roku 2018 jednotné kontaktní místo, už se nemusíte zároveň obracet na další kolektivní správce). Z této povinnosti ale existují výjimky, například pokud si pouštíte hudbu jen pro svoji osobní potřebu.

Podle ust. § 30 odst. 1 autorského zákona: „Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.“

Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že povinnost uhradit licenční odměnu vzniká, jen pokud je dílo veřejnosti zpřístupněno. Nestačí, že vlastníte funkční rádio.4 Podle Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie je třeba vždy zvlášť zkoumat, zda je provozování vysílání součástí činnosti provozovatele (u hudby typicky DJ), respektive zda je takové provozování způsobilé přinášet mu přímý či nepřímý hospodářský efekt (např. zvýšení počtu zákazníků).5

V hypotetické rovině se shodneme na tom, že pokud si pouštíme hudbu, zákazníci se v ateliéru cítí uvolněněji, čímž také můžeme docílit lepších fotografických výsledků. S lepšími fotografickými výsledky jde sekundárně ruku v ruce zvyšující se počet zákazníků (respektive mělo by tomu tak být). Je třeba ale vždy takovou produkci hudby považovat za užití díla ve smyslu autorského zákona? Co když se fotografovi při hudbě pouze lépe pracuje? Kde je hranice nepřímého hospodářského prospěchu pro uplatnění volného užití díla? To je právní otázka, která nastoluje v případném sporu nemalý argumentační prostor.

Co na to OSA?

Dotázala jsem se na právní názor OSA, zda je třeba uzavírat licenční smlouvy a hradit odměny za pouštění hudby ve vlastním ateliéru klientům při fotografické činnosti. Podle názoru tohoto kolektivního správce, je vždy předně nezbytné znát konkrétní situaci, aby byl schopen posoudit pojem veřejného užití. Současně však nastínil svůj náhled následovně: „Pokud je v ateliéru fotograf, model/modelka a dejme tomu asistent nebo další pomocník, kteří si během focení pouští hudbu, tak uzavírání licenční smlouvy s OSA nutné není. Pokud by však v ateliéru probíhalo komerční focení ve větším rozsahu, např. pasové fotografie, tak by bylo již potřeba licenční smlouvu s OSA uzavřít. Odměna by se počítala dle Sazebníku R – běžné užití.“

Dále mě zajímalo, jak OSA přistupuje ke sdílenému ateliéru, kdy má fotograf krátkodobě pronajatý ateliér a zda postačí, pokud hradí odměnu (např. za pouštění rádia) vlastník ateliéru? OSA mi přisvědčila, že odměnu může uhradit jen vlastník ateliéru.

Naše doporučení

  • Budete-li pouštět svým klientům hudbu, vždy zvažte, zda již nenaplňujete podmínky pro uzavření licenční smlouvy (zejména u velkého komerčního focení).
  • Je-li součástí pronajímaného ateliéru rádiový přijímač, je vhodné otázku úhrady licenčních poplatků upravit také v nájemní smlouvě. Lze tak předejít případným sporům, zda měl povinnost licenční poplatky hradit samotný vlastník ateliéru či fotografující.

Shrnutí

Je třeba rozlišovat koncesionářské poplatky (hradí se Českému rozhlasu; poplatek za vlastnictví přijímače) a licenční poplatky (vybírá zásadně OSA; odměna za užití autorského díla).

Hobby fotografové hradí koncesionářské poplatky za domácnost a není relevantní, kolik přijímačů vlastní. Podnikající fotografové platí vedle koncesionářského poplatku za domácnost, také za každý jednotlivý přijímač, který k podnikání nebo v souvislosti s ním používají.

U licenčního poplatku musí být naplněn pojem tzv. užití díla ve smyslu autorského zákona. Záleží vždy na konkrétní situaci užití díla (kdo, komu a jak pouští hudbu) a zda hudba přináší alespoň nepřímý hospodářský efekt.

O užití hudby vložené do fotografické prezentace pro klienty, zda je nutný souhlas k synchronizaci vedle uzavření licenční smlouvy s OSA, o tom až příště…

Pozn. 

[1] Zákonnou úpravu najdete v zákoně č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů; existují zde také výjimky, kdy jste od koncesionářských poplatků osvobozeni – viz § 4 tohoto zákona.

[2] Zákonná definice uvádí, že rozhlasovým přijímačem je zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů. Toto zařízení se považuje za rozhlasový přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.

Platit zásadně nemusíte za:

  • PC, notebooky, projektory, PC monitory, které nejsou vybaveny přijímačem (radiový tuner).
  • Mobilní telefony i pokud má zabudovaný přijímač; platili byste pouze za externí tuner.
  • iVysílání, včetně iRádia – rádio můžete tedy poslouchat přes internet.

[3] Upravuje zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

[4] Srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2277/2007.

[5] Nález Ústavního soudu sen. zn. II ÚS 3076/13, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie č. C-135/10  - „případ Del Corso“.